PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už od základky starý Egypt miluju. O to víc jsem byl nadšený z toho, že nové Assassin´s Creed bude zasazeno právě do bouřlivé éry konce Ptolemaiovské dynastie, tedy situace kolem Kleopatry a Caesara. K tomu jako bonus vidět některá místa ze starší éry jako byl Memphis, proběhnout se kolem chrámu královny Hatšepsut, vidět Rachefovu a Cheopsovu pyramidu v hladkém bílém hávu se zlatou špičkou, nebo šplhat po Alexandrijském majáku na ostrově Pharos. Tomu nešlo odolat. Grafika na obrázcích vypadala naprosto skvěle. Takže s chutí do toho. Tato investice se vyplatí.
Hlavním hrdinou je Bayek, medžaj z vesničky Síwa, což je, stále ještě existující oáza v Lybijské poušti. Medžajové byli v Egyptě něco jako policisté, řešitelé problémů. Mayek má ženu a hned v počátku se dozvídáme, že měl i syna. Toho mu ovšem zákeřně zavraždili a to ho vlastně žene kupředu celým příběhem. Po prvním rozkoukání po Síwě se vydáváme na další místa a navštívíme snad vše důležité. A tady hra vytahuje svoje největší trumfy. Vidět proslulou knihovnu v Alexandrii, zjišťovat jak moc se liší místa, která jsou čistě Egyptská a ta, která osidlují Řekové nebo Římané a cítit napětí mezi jednotlivými skupinami… to hra zprostředkuje více než výtečně.
Stejně jako předchozí hry série si ale hlavní příběh historické reálie značně ohýbá, a to zamrzí. Potenciál tu byl mnohem větší. Když už jsme u toho příběhu. V porovnání s posledním Zaklínačem působí Origins jako chudý příbuzný. Vše je příliš lineární a na vašich rozhodnutí vlastně nezáleží. Musíte se spokojit s tím, že na konci zazní všemi oblíbená Assassin´s Creed "hymna" a vy zjistíte pár zásadních informací o vzniku Assassínů.
A proč zmiňuji Zaklínače? Aktuální díl Assassin´s Creed se mu v mnohém přibližuje. Přibylo RPG prvků, vylepšil se soubojový systém, je možné prodávat, kupovat, hledat předměty, je tu podobnější levelování, podobný rozsah světa – to vše na Zaklínače trochu pomrkává a rozhodně se mu blíží víc, než jakýkoliv z předchozích dílů série. V čem svůj boj Origins prohrává? Jak jsem již zmínil jednoznačně na příběhu, kde u Zaklínače bylo i mnoho vedlejších úkolů postaveno tak, že by vydaly na samostatný román, nebo minimálně povídku. Zde zdaleka není tak poutavě zpracována ani hlavní linka, kdy je nutné v určitém předepsaném pořadí sejmout konkrétní bosse, abyste se dostali k určité historické události a hra končí. Vlastně je vám příběh do značné míry volný. Nevtáhne.
Další pole, kde Origins prohrává, je hudba. Soundtrack k Zaklínači jsem si ve své době pouštěl častěji, než cokoliv jiného, každá oblast měla svůj konkrétní motiv a skvěle to dobarvovalo atmosféru. Hra je podezřele tichá. Nezaznamenal jsem nic, co bych si dokázal broukat, případně se k tomu chtěl vrátit. Podobné je to i s atmosférou a prostředím, kde není zas taková variabilita. Ať už jde o místa nebo počasí. Ačkoliv je jasné, že Egypt ve své podstatě nemůže nabízet zasněžené vrcholky hor nebo hluboké hvozdy, mohly zde být jiné vizuální poklady. Nikdy jsem se nepřistihl, že na nějakém oblíbeném místě čekám na východ nebo západ slunce, což jsem v Zaklínačovi dělal běžně, protože to prostě byl zážitek. Čímž ale nechci říct, že je hra po grafické stránce nějak ošizená.
V některých ohledech mě oproti minulým dílům série pozitivně překvapují nepřátelé, kteří se chovají racionálněji a nečekají jako dobytek na porážku. Například mě těší třeba jen to, že když zaútočíte na smečku hyen, tak poslední kus nebo dva ve chvíli, kdy je jasný, kdo má situaci v rukou, berou nohy na ramena. Na druhou stranu by možná bylo fajn, aby jednotlivé bossfighty byly přeci jen o ždibec složitější. Nejtužší souboj jsem vedl ve vedlejším úkolu se zdivočelým slonem a to mně přišlo trochu nedůstojné bossům v hlavní příběhové linii. Další nedůstojností je vedlejší linie ze současnosti, kterou bych buďto vypustil úplně, nebo ji udělal pořádně. Mít ale pět krátkých přerušení, ve kterých se stejně nic moc nedozvíte a jen splníte dva krátké úkoly, mi přišlo zbytečné a vlastně rušivé.
I přes to jde o jednu z mála her, která se v tomto ohledu může postavit aktuálnímu královi RPG žánru, kterého jsem zmínil výše. Z trůnu ho zcela jistě nesesadí, ale boj to byl minimálně důstojný.
Trůn pod posledním Zaklínačem se lehce otřásl, ale král to ustál.
8 / 10
Nejlepší Assasin's od všemi milované II. Dokonalé prostředí, hezky podaný rodinný hlavní příběh, na jehož pozadí se odehrávají velké věci, včetně vzniku bratrtsva Asasínů. A konečně vynikající, vícerozměrný hlavní hrdina Bayek. Se skutečnými motivacemi, logikou jednání a celkem velkým charakterovým vývojem během hry, dává zapomenout na nudne hrdiny některých dílů série. I když hra svádí k bojovému stylu, stále se dá většina situací řešit po assasínsku. Baví i vedlejší úkoly, které Origins dobre dávkuje a nevrhá po desítkách vykřičniků hráči do obličeje (jako Odyssey). Doporučuji i obě DLC. Prvni Hidden Ones ze Sinaje nabízí spíše klasický obsah (lov na padouchy a osvobozování), příjemně uzavírá story Bayeka s Ayou a je v podstatě zdařilým prodlouženým koncem základní hry (8/10). Skutečná bomba je ovšem DLC 2, jménem Curse of the Pharaos (10/10). To přidává staroegyptskou mytologii, záhrobní říše, zábavné bossfighty s faraony, obrovskou mapu Horního Egypta a herní čas srovnatelný se samostatnou hrou. UPDATE 7/2022 Origins dostalo po mohutné kampani fans oživení v podobě 60fps a vyleštěného kabátku, stejně jako Odyssey.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.